Výběr kamaráda

Výběr kamaráda pro kočku je významnou událostí nejen pro život konkrétní kočky, ale i pro nás majitele. Správný kamarád zajistí celkovou pohodu a harmonii doma. Neexistuje recept na dokonalý výběr. Pravidla jsou v tomto ohledu vágní, protože spřátelení koček je individuální záležitost, která závisí na více faktorech. Především proti nám hraje zásadní fakt, že v přírodě by si kočka sama rozhodla, s kým se sblíží a s kým ne. Náš výběr tak může být prostou sázkou do loterie. Dobrou strategií je poznat dobře povahy obou koček a při výběru se orientovat zejména dle charakteru, nikoliv vzhledu.

Ke starší kočce chované samostatně se doporučuje koťátko, které snáze domácí kočka přijme, protože u něj zčásti odpadá konkurenční boj a pocit ohrožení.

Má to svá úskalí. Koťátko je mládě a je hravé, zatímco stará kočka má své vlastní rituály a vyžaduje více klidu. Denní schéma starší kočky mládě svou bezprostředností a nevinnou hravostí nabourá. Vedle domácí kočky, která se neaklimatizuje na změnu, se tak můžou oba soužit věkovým rozdílem. Stará kočka nemusí být partnerem při hrách a dovádění, proto se doporučuje i koťátko větší nebo dorostenec. Častěji uděláme menší chybu, když přidáme stejné pohlaví. Ale není to nutně pravidlem. Naše "umělé" a na našich sympatiích postavené přidávání je vždy na bázi pokus - omyl. Vše závisí na individiuálním případu povah a dalších vnějších faktorech, jako je například naše schopnost kočičky postupně a trpělivě spřátelit.

Pořídit stejné pohlaví - tedy kočku kočce, kocourka kocourkovi je méně riskantní, protože samečci disponují jinou energií než samičky. Obecně jsou samečci více razantní při hrách a dovádění. 

Samičky jsou něžnější v projevech a hrách, samci si hrají s větší vervou a silou. Nedá se to však paušalizovat na všechny kočky a kocourky. I samičky mohou být drsné ranařky a kluci něžní budulínci. Často jsem se při výběru partnera pro domácí kočku u lidí setkala s názorem, že určité pohlaví sebou nese známky větší mazlivosti, která je u koček chovaných doma žádaná. Většinou se větší mazlivost přisuzuje samičkám. Proto je obecně větší poptávka po kočkách než kocourcích. Je to škoda. Pohled, že kočky jsou mazlivější než kocouři, vyplývá ze zkušeností majitelů s nekastrovanými kočkami, které jim prošly životem. Samičky se totiž drží více doma a tím pádem jsou i více zvyklé na lidskou ruku a člověka. Samci bojují o sexuální partnerky a teritoria a nejsou v porovnání s kočičkami tak častými návštěvníky domu. Bohužel se také kvůli tomuto kočovnému způsobu života věčně putujícího nekastráta nedožívají kocourci vysokého věku. Na pohlaví kočky tedy nezáleží VŮBEC, pokud dojde na otázku mazlivosti. Kočky i kocourci jsou mazliví stejně, respektive dle svých povah a preferencí. 

Každá kočička je individuální ve svých potřebách mazlení, projevů lásky a komunikace.

Postupná přidávání nových členů do početnější kočičí skupinky s různým časovým odstupem jsou riskantní, protože dochází ke kumulaci vztahů, které je nutno hlídat a podchytit případné disharmonie nebo dokonce šikany mezi všemi jednotlivci napříč celou smečkou. Naprostý pohodář, kterého všichni akceptují, může mít ve smečce pár jedinců, kteří ho mohou trápit, nebo on je.  Kočka si přátele vybírá sama. Proto je nutné dbát na povahu více než na vzhled a mít kočičky dobře načtené z hlediska potřeb a povah. Dominantní k dominantnímu, submisivní k submisivní, hravá k hravé.

Největší harmonie jsou v sourozeneckých dvojicích  stejného nebo smíšeného pohlaví. Zde nemůžete šlápnout vedle!

Pokud depozitum nebo útulek nabízí sourozence, neváhejte a pořiďte si dvojici sourozenců nebo rovnou trojici, můžete-li. Společná cesta kojením, prvními sousty pevné stravy, hraním a společným učením je dobrý základ pro celoživotní trvalou souhru. Tací jedinci mají k sobě neuvěřitelně blízko a jejich rodinné pouto je silné. I vztahy matek a mláďat bývají nekonfliktní a harmonická. Kočky žijící spolu jsou na sebe velmi navázané a emočně závislé. Nezřídka se stává, že po úmrtí jednoho z páru, druhý odchází na stesk. V lepším případě může ze stesku odmítat přijímat potravu, být skleslý a ztratit zájem o okolí, hůře reagovat na podněty nebo hru. Psychické zotavení po úmrtí druha je běh na dlouhou trať. Může pomoci nový parťák. Ovšem není to pravidlem. Reakce osiřelých koček dokazují, jak moc jsou tato zvířata citlivá a společenská. Stejně mohou reagovat i po úmrtí pána, zvláště pokud byl páníček jejich jediným přítelem.

Já jsem v počátku pro mého velmi hravého kocourka Damiánka zvolila variantu koťátka - chlapečka, ale nakonec jsem si nechala i jeho sestru. Pouto mezi sourozenci bylo nádherné. Skočila jsem z počtu jedné kočky v domácnosti rovnou ke třem. Chtěla jsem se tak rovněž dopředu vyvarovat přílišné fixaci kocourků na sebe a s ní spojeným rizikem psychického soužení, kdyby se (nedejbože) jednomu z nich něco stalo. Rovněž dvojice koček žijících odmala spolu, dokonale se znající a mající rutinní společné aktivity, ve mně osobně vyvolává pocit mírné utopie. Ani já bych nechtěla celý život znát pouze jednoho člověka a být s ním nonstop každý den zavřená v nějakém prostoru, což bytové kočky často jsou.

Dvojice nebo trojice sourozenců, kteří si rozumí odmala, nebo matka a její děti/ dítě je dle mého úsudku nejrozumnějším řešením, jak získat dokonalou souhru v kočičí domácnosti. 

Nebojte se udělat  krok vpřed a pořídit si rovnou kočičky dvě s vazbou na sebe... 

Slibuji, že jenom získáte!