Kočka má mít koťata
Každé zvíře je reprodukčně zdatné, dokonce i choré, je to pud záchovy druhu. Je však nutné selektovat, které je schopno odrodit a zda my lidé jsme schopni se o potomky náležitě postarat. To, co nejvíce rezonuje v záchranářích, je fakt, že v obojím člověk naprosto selhává. V posouzení i následcích.
Namísto kvalitního chovu jako je
tomu u chovných plemen koček zapsaných v plemenné knize, se Kočce domácí,
vnímané jako nečistokrevné, plevelné a podřadné, dostává antichovu, tedy živoření a vysílení z reprodukce. Koťata
nemají CENU a v dnešní tržní společnosti jsou tak odsouzeny člověkem ke
smrti, tedy vraždě. Je zdarma, zvládne ji člověk sám, stačí jen kýbl
s vodou a to má každý doma.
V ideálním světě by se kočce domácí dostalo titulu chovné kočky. Bezesporu tyto kvality má a navíc není přešlechtěná. Regulemi chovu by pak byla chráněná jako její sestry Von. Nedošlo by tak k vymírání druhu, jako se tomu děje v některých zdá se "civilizovanějších západnějších zemích" vlivem národních kastračních programů, které se staly jediným rychlým řešením, jenž jeden člověk vymyslel, aby druhému odepřel možnost zabíjet, ať už tím druhým vnímáme konkrétního člověka nebo tu betonovou ne-krajinu.
Kočka má mít koťata ve světě, který koťata přijímá a nešikanuje. Doufám, že se takového světa dočkám dřív, než je budeme muset ochránit prokastrováním i té poslední...
